Smrt Václava Havla mě zastihla nepřipraveného. Na smrt se nikdy nedá dost dobře připravit. Byl jsem smutný. A tak jsem si položil otázku: Jak jsem vnímal Václava Havla?

Poprvé jsem se s jeho jménem setkal při četbě Rudého Práva při pololetních prázdninách u babičky v roce 1989. (http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/13.pdf ) . Měl jsem z toho velmi rozpolcené pocity. Žádné informace jsem díky cenzuře neměl a ani žádné životní zkušenosti. Byl to opravdu napomahač nacistů? – říkal jsem si tenkrát. Podruhé mi jeho jméno uvízlo v paměti, když jsem pod peřinou poslouchal Hlas Ameriky. Bylo to v srpnu 1989. Jsa čerství vysokoškolák jsem jisté „zkušenosti“ z velké Prahy již měl a tak mi při poslechu zpráv o demonstracích v hlavním městě naskakovala husí kůže. Potřetí jsem viděl Havla osobně – tedy osobně – na zhruba 100m na balkoně budovy Melantrich. Bylo to v listopadu 1989 a to už jsem věděl, která bije. Na svých spanilých jízdách po závodech na venkově, kde jsme získávali podporu pro stávku od pracujících, jsem snad stokrát musel vysvětlovat „Kdo je Václav Havel“. Náhle jsem měl pocit, že jej znám. „Vídali“ jsme se sním denně až d konce revoluce. Mluvil mi ze srdce. Mnohokrát.

Pak jsem zkusil číst jeho knížky, viděl jsem jeho hry. Nikdy jsem jim – popravdě – nepřišel na chuť. Bylo to vždy pro mě možná moc abstraktní, možná zmatené. Vždy když ale promluvil jsem cítil, že nám rozumí.

Jeho postoje jsem vnímal vždy jako nadčasové, moudré a přesto vyslovené lidskou češtinou. Měl i smysl pro humor – viz. Manéž Boleslava Polívky – to bylo fakt super.

Václav Havel („Vaklav hejvl – jak říkali Američané) byl symbolem svobody, morálky, odvahy, ale i krátkých kalhot, blbé nálady či lásky a pravdy, byl indiánským náčelníkem.

A tak, když jsem se o  jeho smrti dozvěděl, vyrazil jsem v Brandýse do ulic. Chtěl jsem někde zapálit svíčku. Bohužel. Vlastně Brandýs nemá žádné pietní místo. Rozkopané náměstí, na habsburský zámek se představiteli republiky jaksi svíčku či kytku dávat nehodí. Zbývá jen Tesco či vlakové nádraží J . Smutné že? Brandýs není Havlovým Brandýsem. Ač on bez dětí já  jsem rozhodně jeho revolučním dítětem.

• < Předchozí
• Další >