Když má Pisa šikmou věž, proč by Brandýs nad Labem nemohl mít šikmou kapli, že? Snad každý, který projíždí z Brandýsa směrem na Dřevčice si všiml nezvykle nakloněné kapličky. V posledních týdnech ji naštěstí pokrylo bednění, podpěry, které mají zabránit pádu zdiva či dokonce zřícení celé stavby na silnici. Je to tak trošku adrenalinek, když projíždíte kolem a říkáte si "ještě je to dobrý nepadá to!". Vždy s maximální pozorností přijedete až k ní a pak se šlápne na plyn, abyste ji podjeli co možná nejrychleji. 

Já navrhuji, aby se tahle stavba stala turistickou atrakcí. Kromě nejošklivějšího náměstí ve Středočeském kraji a nedostavěných mostů, bychom mohli mít další kuriozitu.

Jak to s kaplí opravdu je? Faktem je, že stojí na pozemku Středočeského kraje v katastru obce Dřevčice. Majitele prý nemá. Dřevčice se ke kapličce znát nechtějí a dle zákona musí Středočeský kraj nejprve nalézt majitele (ach jo!) a pak se ho zeptat, zda by souhlasil s opravou. Jenže majitel "není". Takže brandýská radnice uvolnila pár peněz, aby alespoň stavbu zabezpečila. Oprava by stála zhruba 300 tis. Kč. Kolik by stály škody, kdyby se kaple zřídila do cesty školnímu autobusu? 

Kromě šikmé kapličky je tedy vysoká pravděpodobnost, že se někdo může lehce dostat na šikmou plochu. Ten "někdo" zatím ale neexistuje.

KOMU SPADNE NA HLAVU?

Dříve Akademický klub vonící porevolučním snažením o nóbl restauraci. A pak pár let mexická restaurace, která byla mexická díky několika sombrérům umístěným v interiéru. Nyní "Guru restaurant". Proč zrovna Guru? Je to "duchovní učitel" jak o tom hovoří encyklopedie? ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Guru ) Byl jsem zvědavý, co jiného než v Deparade (kde je stejný majitel), nám v Guru připraví. Nejprve pozitiva. Určitě se dá říci, že v době mé návštěvy byl přítomný ochotný personál. Bez řečí a na přání vypnul řvoucí televizi, nelogicky umístěnou v salonku a vůbec se choval pohodově. Jídlo se dá oznámkovat jako ve škole známkou 2. Dali jsme si kuřecí maso se šťouchaným bramborem, rizoto. Nápadité tvary talířů, chuť, kterou si zapamatujete. Myslím, že skočit sem na něco k jídlu a oživit svůj brandýsko-staroboleslavský gastronomický život typu: "felicita-záložna-půda-pivovar" ve finále není špatný nápad.

Ale.

Nekuřácký salonek sice je, a s dětmi  zde můžete trávit nekuřácké chvíle. Bohužel děti také potřebují čůrat a nezbývá jim nic jiného než přecházet přes kuřáckou, zahulenou část. Obří plazmovka je sice hit a kůl, ale proč v restauraci? Tam chodí lidi kvůli jiným věcem než čučet na bednu. Interiér je určitě jiný než kdejinde v Brandýse či Staré Boleslavi. Neubránil jsem se ovšem dojmu studeného čumáku či dobře vybaveného krematoria. Prostě dobrý, ale studený.

Dobré jídlo a divný interiér. Tak lze shrnout Guru. Zkuste si dát obří hamburger či hotovky (které jsou na jídelním lístku díky neúprosné komerci). Snad se vám podaří pochutnat si.

*** - z pěti možných

KUŘECÍ KOUSKY

Nejpre všem přeji úspěšný vstup do roku 2012! To je asi to nejhlavnější. 

Ekonomická situace a osobní situace každého z nás bude právě tím rozhodujícím, co určí zda budete chodit na kulturní akce. Bohužel v době krize je kultura tím prvním na čem lidé šetří a tím posledním  do čeho jsou ochotni znova dát peníze. Jsem optimista  tak věřím, že se na některé akci potkáme.

Co chystáme?

BŘEZEN:

7. března 2012-  BRATŘI EBENOVÉ - Marek Eben a jeho dva bratři jako skvělí písničkáři, folkaři, humoristé. Koncert na který se jen tak nezapomíná.

DUBEN/KVĚTEN: 

LUCIE BÍLÁ - recitál, pro který jsou ovšem prostory brandýského kina malé. Přepokládáme, že pokud se nám podaří vše dohodnout, koncert by se konal na zámku. 

ČERVEN/ČERVENEC:
Rádi bychom získali ke koncertu Jarka Nohavicu

ZÁŘÍ:

PETRA JANŮ  - stále skvělá zpěvačka s nezaměnitelným hlasem.

LISTOPAD / PROSINEC:

HRADIŠTAN - lehce vánočně laděný koncert. Kapela v Brandýse již slavila úspěch a nyní ti z vás, kteří jej nestihli, si ho nesmí nechat ujít.

Termíny koncertů upřesníme. Sledujte naše webové stránky!

BRATŘI EBENOVÉ

Smrt Václava Havla mě zastihla nepřipraveného. Na smrt se nikdy nedá dost dobře připravit. Byl jsem smutný. A tak jsem si položil otázku: Jak jsem vnímal Václava Havla?

Poprvé jsem se s jeho jménem setkal při četbě Rudého Práva při pololetních prázdninách u babičky v roce 1989. (http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/13.pdf ) . Měl jsem z toho velmi rozpolcené pocity. Žádné informace jsem díky cenzuře neměl a ani žádné životní zkušenosti. Byl to opravdu napomahač nacistů? – říkal jsem si tenkrát. Podruhé mi jeho jméno uvízlo v paměti, když jsem pod peřinou poslouchal Hlas Ameriky. Bylo to v srpnu 1989. Jsa čerství vysokoškolák jsem jisté „zkušenosti“ z velké Prahy již měl a tak mi při poslechu zpráv o demonstracích v hlavním městě naskakovala husí kůže. Potřetí jsem viděl Havla osobně – tedy osobně – na zhruba 100m na balkoně budovy Melantrich. Bylo to v listopadu 1989 a to už jsem věděl, která bije. Na svých spanilých jízdách po závodech na venkově, kde jsme získávali podporu pro stávku od pracujících, jsem snad stokrát musel vysvětlovat „Kdo je Václav Havel“. Náhle jsem měl pocit, že jej znám. „Vídali“ jsme se sním denně až d konce revoluce. Mluvil mi ze srdce. Mnohokrát.

Pak jsem zkusil číst jeho knížky, viděl jsem jeho hry. Nikdy jsem jim – popravdě – nepřišel na chuť. Bylo to vždy pro mě možná moc abstraktní, možná zmatené. Vždy když ale promluvil jsem cítil, že nám rozumí.

Jeho postoje jsem vnímal vždy jako nadčasové, moudré a přesto vyslovené lidskou češtinou. Měl i smysl pro humor – viz. Manéž Boleslava Polívky – to bylo fakt super.

Václav Havel („Vaklav hejvl – jak říkali Američané) byl symbolem svobody, morálky, odvahy, ale i krátkých kalhot, blbé nálady či lásky a pravdy, byl indiánským náčelníkem.

A tak, když jsem se o  jeho smrti dozvěděl, vyrazil jsem v Brandýse do ulic. Chtěl jsem někde zapálit svíčku. Bohužel. Vlastně Brandýs nemá žádné pietní místo. Rozkopané náměstí, na habsburský zámek se představiteli republiky jaksi svíčku či kytku dávat nehodí. Zbývá jen Tesco či vlakové nádraží J . Smutné že? Brandýs není Havlovým Brandýsem. Ač on bez dětí já  jsem rozhodně jeho revolučním dítětem.

Maruška nestárne. To by mohlo napadnout každého diváka, který viděl ve čtvrtek 15.prosince prý předposlední koncert Marie Rottrové.  Na prahu sedmého křížku vypadá jako udržovaná padesátnice! Tento koncert se shodou okolností konal v Brandýse nad Labem. Marie měla zahrát již v září, ale díky komplikacím byl koncert přesunut až za velkolepé a nepřehlédnutelné celorepublikové turné. Tuto skutečnost komentoval manažer a kapelník v jedné osobě Zdeněk Vřešťál slovy, že „teď už je to taková pohodička, oproti těm vyprodaným halám“. Marie ve svém programu přehrála všechny zásadní hity a chyběl snad jen „Zřejmě letos už nejsou kytky…“. Narvaný sál pak aplaudoval ve stoje. Všech třista a něco lístků bylo rozebráno bez vylepení plakátů a kdyby se konaly koncerty čtyři, byly by pravděpodobně vyprodány také. Vystoupení bylo zážitkem. Snad až jen na skutečnost, že někteří diváci – bohužel – buď omylem, nebo z nepozornosti si sedli na jiné než své místo. Důvodem je nestandardní číslování řad v kině. Nejprve jsou řady A,B,C a pak teprve 1., 2., 3….atd. Takže třeba řada číslo 2 je vlastně až pátá…atd. Bohužel tento nestandard postihl například i ředitelku knihovny, za což – za pořadatele i provozovatele kina- se omlouváme a ostatním vzkazujeme, řádně čtěte vstupenky. Snad ani tento fakt neubral nic na krásném večeru. Maruška ještě podepsala několik desítek CD a pak odjela na poslední koncert své kariéry do Poličky. J

Téměř zapomenutá, možná již na území Záp a přesto v Brandýse nad Labem / Královicích, jen v těsné blízkosti „rychlodráhy“ Brandýs – Čelákovice, mezi rodinnými domky, byla před časem otevřena restaurace Pohoda club, zkráceně Pohoda. Původně se vyhranila na lovecké speciality, ale postupem času tak, jak zákazníci chtěli, doplnili provozovatelé i další jídla. Dovolil jsem si vybrat Pikantní kančí gulášek se špekovým knedlíkem, pro nedělní oběd jako dělané.  Pikantní rozhodně nebyl, ale to vůbec nevadilo. Chutnal dobře, knedlíky byly opravdu špekové a maso měkké. K tomu Svijany 11° a 13°. Doporučuji. V lokále jsem byl sám a tak paní servírka mě měla pod dokonalým dohledem a obsluha tudíž nevázla. Dokonce bych řekl, že jsem byl sledován přebedlivě. Při jejím odskočení do kuchyně stačilo lehce zarachotit židlí a už byla zpátky J . Já jsem příležitosti nevyužil a neutekl. Slušná výchova.

V restauraci bylo příjemně i když za okny skučel vítr a padaly kroupy. Prostředí by zasloužilo však více pozornosti. Stoly a židle na kamenné podlaze, to je „skvělá“ zvuková kulisa a dokáži si představit, že při zaplnění z 50ti procent musíte hovořit o něco více na  hlas. Stačilo by prostor třeba rozkouskovat přenosnými paravány, nebo nějak jinak opticky oddělit. Takto to  - i když vzdáleně – evokuje lepší závodní jídelnu. Ani jsem se nevšiml, zda je to restaurace kuřácká či nikoliv a zda se může kouřit i v době oběda. Pokud ano, pak rozhodně sem ne s dětmi. Možná jen v létě na zahrádku. Zkušenosti v Pohodě byly v pohodě, v celkovém hodnocení z 5 hvězdiček udílím 3,5.

Pohoda club - Antonína Bečváře 2400, Brandýs nad Labem. tel: 602 131 117

http://www.pohoda.jecool.net/

Josef Lada, podle mě, geniální český výtvarník a spisovatel. Vytvořil své peklo, své nebe, své pohádky. Hrátky s čertem, jsou ikonou, která ovlivnila celé generace a loupežník Sarkafarka bude předobrazem dobrotivého zlouna. Proč o tom mluvím? Komedianti z Brandýsa, divadla Černý Petr, se rozhodli, že se pustí rovněž do pekelné tématiky. Lehce ovlivněni zmíněným Ladou rozehráli vtipnou Čertovskou pohádku, která v mnoha směrech překračuje v kvalitě regionální rámec. Přímá dějová linka, vtip a nevtíravá, ale přiměřeně přiměřená muzika. To vše autorské!!! Blíží se Mikuláš a tak bylo toto nedělní odpoledne příjemné. S divadlem a čerty. Trocha poučení, trocha zábavy. Pokud budete mít příležitost, jděte se na tohle povedené představení podívat. Nad inverzí, toho dne, čerti jednoznačně zvítězili. (z)

S ČERTY BYLY I ŽERTY

Tomáš Benda je mimo jiném majitelem populární restaurace Melicharka a Zetor Bar, ale také, mimo jiné zastupitelem. Velkoryse říci, že se proslavil brojením proti stavbě Kauflandu v zástavě paneláků u nemocnice, ale neskromně můžeme říci, že jeho aktivity jsou různorodé, neuvěřitelné a mnohdy, pro ty co jej neznají, za hranicemi chápání. Například chce se svým populárním, jezdícím Zetorem 25 natočit videoklip o neutěšeném stavu rozkopaného Brandýsa nad Labem. Ale má na svědomí i další „zbytečnosti“. Třeba se velmi aktivně staví za zprovoznění kulturáku. Kulturním domem se v posledních volbách zaštítily všechny místní kandidující strany. Na rozdíl od jejich plácání do vody a pusou to postavil Tomáš zcela konkrétně. Koupit halu k tomu vhodnou v BSS, vybavit jí a pronajímat tak, aby vyhovovala. Plesy, koncerty…atd. Tedy konkrétní hala už stojí a chce to chtít. Náklady 20 mil. Kč, což šikovní finančních může rozprostřít do několika let a část třeba přenést na soukromého investora. Peníze v rozpočtu města se najdou vždycky (tedy zatím na to na co se chtějí najít). Projekt na zcela nový kulturák je bratru za 100 mil. Kč. Protože Tomáše Bende (SNK) jeho soukmenovci vyšoupli z dění, je tak trochu rytířem De La Mancha. Jak to dopadne? Halu její majitel prodá dříve, než se rozhoupe radnice vyjádřit se, že „peníze nejsou v rozpočtu“. Příležitost se asi opakovat nebude. Pokud ano, bude to – zlí jazykové šuškají – budova či stavba, která náhodou bude patřit někomu, který má vazby…atd. Náklady? Pokud menší tak čert vem ony vazby. Jste optimisté jako já? 

Tomáš u svého malotraktoru (foto: Prostor)